Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Každý den na Tvrzi je jedinečný a plný překvapení, díky tomu mi v hlavě utkvěla nejvíce Tvrz jako celek nikoliv jeden konkrétní okamžik.

Čeho jsem se zbytečně obával?
Obával jsem se mystična, které je kolem Tvrze, protože hodně mých kamarádů tam bylo, ale od nikoho jsem se nedozvěděl nic konkrétního, jen že se to musí zažít.

Proč bych jel (jezdím) na Tvrz znovu?
Je to skvělý odpočinek od moderního světa, lžíce místo příboru, suknice místo riflí, skuteční kamarádi místo internetových.

Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Přiběh Dívky z konce řetezu...

Čeho jsem se zbytečně obávala?
Ničeho, očekávala jsem od akce úplně něco jiného (klasickou instruktorskou prázdninovku).

Proč bych jela (jezdím) na Tvrz znovu?
"Zpřítomnění", všechny běžné problémy zůstávají v přítomnosti při mém výletu do minulosti.

Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Padanie z koňa, lukostrelba, plíženie sa nocou, pomocný pisár...

Čeho jsem se zbytečně obával?
Či to kondične zvládnem. Predsa len my ITčkari sme taký pohodlnejší.

Proč bych jel (jezdím) na Tvrz znovu?
Lebo toľko tak skvelých ludí pokope len tak nenájdete (a to vôbec nepreháňam). Ludia ludia ludia!!! A ta atmosféra stredovekej dedinky, remeslá v kostimoch, fantastický tam pečený chlieb a placky, nádherný zámocký park, neutahatelný pes... len ťažko nájde konkurenciu.

Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Utkvělo mi, že se pořád něco dělo a pořád se něco vymýšlelo.

Čeho jsem se zbytečně obávala?
Obávala jsem se, že si nebudu s nikým rozumět, obava byla zbytečná.

Proč bych jela (jezdím) na Tvrz znovu?
Jsou tam super lidi a i když je tam nějaká práce tak si moc odpočinu a pojedu zase.

Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Díky pane, inkvizitor, lázně, placky.

Čeho jsem se zbytečně obávala?
Že nebudu mít dostatečnou fyzičku na to, abych zvládla celou akci a že mé limity budou překážkou pro celou skupinu.

Proč bych jela (jezdím) na Tvrz znovu?
Tvrz je pro mě doba, kdy s oblečením šatů až na zem přestane pro mě existovat skutečný svět práce, úkolů, termínů a já se ocitnu ve 14.století - čas není důležitý, je jen přítomnost - co se děje teď a tady. Místo přemýšlení, jak stihnout všechny úkoly a využít čas ve vlaku, řeším, jak poskládat barvy do tkanice, nebo jakou barvu bude mít výšivka na šatech. Těším se na lidi, na vůni právě upečených placek a večery s kytarou.

Co mi z celé Tvrze nejvíce utkvělo v hlavě?
Ráda vzpomínám na spoustu věcí, které jsme tam zažili, třeba na Katův zpěv, Jupíčertovo chrápání, výborné jídlo, spaní na slámě... ale hlavně na všechny ty skvělé lidi a atmosféru naprostého bezčasí, kdy může člověk odložit všechny starosti moderního světa a prostě jen být.

Čeho jsem se zbytečně obávala?
Docela jsem měla strach, že to nezvládnu po fyzické stránce. Nejsem zrovna korbič a moje kondička nikdy nebyla nic moc, přesto se však vše dalo dobře zvládnout, a to především díky vynikající středověké stravě a vyváženému času k práci, zábavě i odpočinku.

Proč bych jela (jezdím) na Tvrz znovu?
Abych mohla znovu potkat staré známé, přičichnout si k středověku, plackám a slámě.